Farnost Chlumec nad Cidlinou - Postřehy Pavla Seidla - prosinec 2013

Hostinec U Mrtvoly – ten jsme nedávno s kamarádem navštívili. Nachází se v Mohelnici. Ne že bychom si zrovna vybírali morbidní hospody, ale chtěli jsme si dát po delší jízdě nějaké kafe či něco nealkoholického. V lokálu bylo asi šest hostů, kteří během nedělního odpoledne zjevně odpočívali u piva a cosi spolu klábosili. Sotva jsme si sedli ke stolu, hned se nás jeden strejc vyptával, odkud že jsme. Kamarád Honza řekl, že je z Kutné Hory, což jiný mladší štamgast komentoval: „Jo, tam dělaj cigarety, viď?“ Jeho přítelkyně se vzápětí zasmála a zeptala se bodrým hlasem: „Také tam mají kostnici, ne?“ Kamarád, na to kývnul hlavou a dodal: „To obojí je sice v Sedleci, ale nevadí, byli jste blízko.“ Potom jsem přišel na řadu já. Strejc mi poklepal na rameno a zeptal se: „Kde bydlíš ty?“ Když jsem odpověděl, že v Chlumci nad Cidlinou, někdo od protějšího stolu zabručel: „Jo, to je někde za Prahou, ne?“ Mezitím nám úslužný hospodský přinesl kofolu a kávu, což bylo místním osazenstvem komentováno, že to je dobrý tak pro starý báby a ne pro chlapy, jako jsme my. Potom jsme si s Honzou ještě vyslechli komentář k sportovnímu zápasu. Podle množství řečí by se zdálo, že vedle nás jsou pomalu ti nejlepší experti fotbalu. Při placení se kamarád Honza zeptal hospodského, proč ten název „U Mrtvoly“. Ten se mírně pousmál a vysvětlil: „No, kdysi tady měla tuhle hospodu nějaká Anča Plejavá. Ona byla hrozně pomalá, všechno ji šíleně dlouho trvalo, než něco donesla. Působila zkrátka, pánové, mrtvolně, proto dostala její hospoda tuhle přezdívku.“

Zážitek k jubileu – stává se, že vaši nejbližší ve snaze vám udělat radost, vám objednají k nějakému významnému výročí adrenalinový či jiný nevšední zážitek. Někdo dostane poukaz na seskok s padákem, jiný na let s balónem, další může sjíždět na kajaku divoké vodopády. Můj známý Milan z Hovoran dostal od farníků k padesátinám poukaz na jízdu v závodním automobilu Ferrari. Jak později vyprávěl, byl to po všech stránkách nevšední zážitek J Nejprve se musel z domova dopravit do Ostravy (nějakých 120 km), tam na něho na smluveném místě, benzínové čerpací stanici, čekal dvaadvacetiletý instruktor Patrik. Po pozdravu prý bylo znát, že pro instruktora je Milan jen jakýsi „balík“ z venkova, který se chce povozit luxusní károu. Shovívavým tónem mu prý vysvětlil, na co může v autě sahat a co mu nedoporučuje. Jízda po dálnici z Ostravy na Olomouc utíkala docela dobrým tempem. Předjížděli hravě všechny ostatní automobily, až musel instruktor mého kamaráda krotit:„Ty, neblázni, tady se taky měří! Případná pokuta není zahrnuta v ceně poukazu!“ Po návratu do Ostravy si šli ještě zajet tři kola speciálního závodního okruhu. Můj kamarád se brzy rozpomenul na svá mladá léta, kdy jezdil jako závodní pilot v soutěžním Renaultu. Na okruhu si počínal tak bravurně, že mladý instruktor se zmohl jen na slova: „Ty, vole, taky jsi mi mohl říct, že tomu rozumíš!“ J

Moudrost mnicha Lynase – Jednou ráno mnich Lynas diskutoval s bratřími o rozličných typech lidí, náležejících k obci věřících: „Někteří křesťané jsou jako trakaře – potřebují, aby je někdo tlačil. Jiní jsou jako papíroví draci – ulétnou, nejsou-li na špagátu. Další jsou jako dětské balónky – samý vzduch, div neprasknou. Jiní jsou jako ragbyové míče – nikdy předem nevíte, kterým směrem se odrazí.“ „A jako co jsi ty?“ zeptali se bratři Lynase. „Já? Já se pokouším být jednou z klik od dveří vedoucích k Bohu.“

Modlitba Vánoc – Pane, pomoz nám vytvořit na tomto světě oázy porozumění a lásky. Dej, ať jsme oázou lidí, kteří mají srdce. Vánoce, to je výzva – odložit všechno násilí a opatrně, něžnýma rukama, vyhojit všechny lidské rány. A napsat přes celou zem jediné slovo – „pokoj“. Vánoce jsou výjimečná zkouška, jak učinit náš svět obyvatelný pro chudáky, pro lidi, kteří jsou tak lehce zranitelní. Už nikdy by se nemělo narodit dítě v zimě, žít v zimě a samo v zimě zemřít. Vánoce nám připomínají, že na naší mrazivé planetě může být zase teplo. Přichází k nám nesmírná Boží láska a tiše se dotýká lidských srdcí. V poušti našeho světa vznikají oázy pokoje a lásky. Každý dům, každá vesnice, každé město se může stát Betlémem a každé srdce – jesličkami, v nichž se znovu narodí Bůh – Láska – pro člověka. Dobrý Bože, pomoz nám, ať jsme dobrými, prostými, skromnými lidmi.

Všem čtenářům Chlumeckých listů a obyvatelům Chlumecka ze srdce přeji radost a pokoj do každého srdce a to nejen o Vánocích...